Trey Parker a Matt Stone zapíchli úspěšné south-parkovské omalovánky a vrhli se na řemeslo Matěje Kopeckého – loutkařinu. Nevím, jestli by z nich měl průkopník oživlého dřeva na českém území radost, zato mohu s čistým svědomím zaručit, že většina věrných fandů největší kreslené prasárny všech dob o krapítek pookřeje. Ačkoli si nemyslím, že první exkurz do světa plastu a vodících provázků dosahuje kvalit předchozí tvorby obou kontroverzních celebrit, přesto představuje tradičně svěží závan oplzlosti, vulgarity, buzerantského humoru a inteligentní satiry, která kráčí, paradox neparadox, s předchozím výčtem družně zaklíněna.

Nuže, Team America je satirickým dílkem, které se odělo do kabátku akčního filmu té nejběžnější provenience. Jeho značná část těží pouze z faktu, že přehrává loutkami všechna klišé, na které je konzument americké produkce zvyklý. Sošné a archetypální „barbie vs. ken“ tváře, dvojrozměrná stavba postav (to, co vidíme, a pak, ovšemže, temná tajemství z hrdinova mládí – v našem případě vraždící gorily nebo sjetí pederasti z muzikálu Cats), všechna možná akční klišé (od té spravné akční bouchačky až po matrixácké plachtění, které v podání loutek vypadá tedy opravdu sladce)... námět i zpracování první části budí dojem, že Stone–Parker ukradli scénář z prosperujícího filmového studia (event. z dvojdomku Michaela Baye a Jerry Bruckheimera) a z důvodu úspornosti ho nechali zahrát loutkami. Jinak odpovídá vše – stavba scénáře, dialogy, práce kamery (kameraman Bill Pope má na triku mj. trilogii Matrix a Spidermana II), orchestrální soundtrack s heroickými party i tklivě lyrickými plochami... Člověk se směje blbosti toho všeho a kdesi v hloubi duše si uvědomuje, že to samé, často s vážnou tváří, konzumuje prostřednictvím kin a televizní obrazovky...

Běží v kostce o to, že teroristé mají novou zbraň. Opravdu strašně moc ošklivou zbraň. 9 11x100. Jenže teroristé mají i strašně moc ošklivého vůdce – strašně moc osamělého Kim-Čong Ila, který už definitivně hodlá prokázat svou genialitu. Naštěstí má civilizovaný svět nádherné über-barbínoidy z Teamu America. A naneštěstí má proti sobě Team America zaslepený herecký spolek v čele Alecem Baldwinem a také socialistické záškodníky ráže Michaela Moora (který si to ve filmu vypil opravdu velice ošklivě)... Bitva o svobodu může začít...

... postupem času se vizuální fantazie tvůrců začíná odpoutávat od doslovného sledování žánrových konvencí a očekávaně postupuje do krajiny absolutní zvrhlosti a bizardity (vrcholící dokonale dramatizovanou blicí scénou – bída hollywoodských emocí v plné nahotě...), ve které už klišé slouží pouze jako odrazový můstek pro volnou asociaci. Co na Teamu oceňuju nejvíc, je autorský postoj tvůrčího dua. Ten totiž je: nasrat všechny bez rozdílu. Na to jsme od nich zvyklí. Team America je jednak parodií amerického nacionalismu, druhak výsměchem jeho pravému opaku – fanatického pacifismu a „antiamerikanismu“. První se projevuje debilní frázovitostí, tupotou a destruktivností, to druhé trochu jinou tupotou, trochu jinou frázovitostí a v důsledku stejnou destruktivností. Smysl Teamu America lze shrnout do úderné teze: Svět potřebuje čuráky. Až uvidíte závěrečnou sekvenci, pochopíte, že bez čuráků by se buchty ani prdele neobešly a o tom vlastně je celá americká zahraniční politika, o tom je celý tenhle svět. Celý tenhle svět, který Parker–Stone s tradičně vulgárním nadhledem parodují jako celek a dávají tak najevo něco, co se pohříchu vytrácí – zdravý rozum. Team America je parodie, která se vysmívá všemu, nač si vzpomenete, ale svým svérázně úchylným způsobem vyzdvihuje právě zdravý rozum.

V Teamu najdeme vše, co dělalo South Park kultem, ale bohužel až příliš naředěné. Najdeme vtipné pěvecké výstupy, opravdu úchvatné karikatury (Mét Déjmón), parodické odkazy na populární filmy (parafráze Star Wars a Matrixu, nádherný love song o tom, že Bayův Pearl Harbor stojí za hovno), najdeme v něm ono paradoxní spojení umělosti výtvarné stránky a přirozenosti ostatních složek... Jenže zředěně. Poměrně dlouho se Team America veze pouze na vlně parodování žánru akčního filmu, což se bohužel rychle okouká. Trochu tomu schází lehkost a nevázanost South Parku, jakoby jasně zvolený žánr přeci jen spoutal tvůrcům ruce. Scházejí i lépe charakterizované hlavní postavy, nedočkáme se žel kultovních typů jakými jsou Kenny, Cartman a pod. Přesto ale finále a výsledná myšlenka filmu vše v dobré obrátí a Team America si tak znamenám coby velice inteligentní a trefnou satiru na dnešní svět, které chybí zralejší poetika, ale nechybí jí nadhled. A toho si cením.